Istrie v únoru: vápenec a přesně to, co jsme potřebovali

Únorový výjezd vznikl vlastně úplně jednoduše. Tomáš napsal, jestli nechci na pár dní do Istrie. Já souhlasil. Zarezervovali jsme ubytování ve Stari gradu nad Buzetem a v sobotu po obědě sedli do auta.

Z Brna je to něco okolo šesti hodin. Na mapě nic velkého. V autě akorát dost času na pár podcastů, kávu na pumpě a pomalé přepnutí hlavy z pracovního režimu do toho lezeckého.

Když jsme přejížděli chorvatskou hranici, lilo jako z konve. Ale s tím jsme počítali. Únor je únor. Ubytovali jsme se, otevřeli průvodce a začali plánovat další den.

Den první: průzkum se slušným závěrem

První den jsme pojali průzkumně. Vybrali jsme oblast, kde jsme ještě nebyli – a když to nebude ono, prostě přejedeme jinam.

První zastávka byla Pandora nedaleko Buzetu. Po vydatném dešti byl přístup pořádně blátivý a když jsme se ke stěně konečně dostali, zjistili jsme, že se tu jistí ze starých fixů.

Druhá volba padla na Čiritež u vesničky Roč, kousek od známé oblasti Kompanj. Kratší cesty, ale pěkně výživné. Mírně převislá stěna plná stalaktitů a chytů.

Odpolední slunce, dobrý vápenec a první opravdu povedené cesty výjezdu.

Den druhý: Kompanj bez jediného lezce

Druhý den jsme vyrazili do Kompanj. Jedna z nejznámějších oblastí v okolí Buzetu — a přesto jsme tam byli úplně sami.

Pondělí v únoru. Ideální podmínky. Chladněji, suchý vápenec a absolutní klid.

Po lezení jsme se zastavili na kávu v malé kavárně vedle místní sámošky. Po otevření dveří nás trochu překvapilo, že místnost byla zakouřená, jako by tam právě explodovala kamna.

Ale byla to jen klasická balkánská kavárna v plném provozu.

Den třetí: Buzetský kaňon a 7c+, která nás dala

Třetí den byl vrchol výjezdu. Buzetský kaňon, sektor Zimský.

Nástup vede kaňonem kolem vodopádů řeky Mirny. Jeden z těch přístupů ke skále, kdy si říkáte, že i kdyby bylo lezení jen průměrné, ten příchod by za to stál.

Rozlezl jsem se na 6c+, která mi přišla jako nejhezčí cesta celého výjezdu. Plynulá linie, krásné chyty a výhled do kaňonu.

Pak jsme s Tomášem začali pokukovat po 7c+ vedle. Cesta vypadala, že má trochu delší odlezy. Dolezl jsem ke klíčovému místu a najednou nevěděl kudy dál.

Nakonec jsme dospěli ke zdravému závěru: čas na kávu.

Den čtvrtý: Črni Kal a cesta domů

Poslední den jsme se ještě zastavili ve Slovinsku. Črni Kal je hned za hranicemi a bylo by skoro hřích jet kolem.

Pěkné závěrečné lezení, pak šest hodin v autě a večer zase Brno.