Lezení na skalách

Podzimní skály: proč je září nejlepší čas začít lézt venku

Jestli lezeš na stěně a celé léto si říkáš, že „někdy“ zkusíš skály, září je možná nejlepší chvíle přestat o tom mluvit. Vedro polevilo, skála drží, lidi se po dovolených vrací do režimu a venku je pořád dost světla na poctivý den pod stěnou.

Lezec na podzimní skále za chladnějšího zářijového počasí — Září má pro první skály jednu velkou výhodu: počasí už není tak ukřičené jako v létě, ale sezóna rozhodně nekončí.

Hodně lidí má v hlavě jednoduchý kalendář: v létě se leze venku, v zimě na stěně. Jenže kdo už pár sezón strávil na skalách, ví, že nejhezčí dny často nepřijdou uprostřed červencového vedra. Přijdou právě na konci léta a začátku podzimu.

Září je měsíc, kdy se lezení venku uklidní. Ráno si vezmeš mikinu, na nástupu se nezpotíš jako při stěhování, chyty nejsou rozpálené, nohy líp stojí a jistič pod stěnou netrpí na slunci jen proto, že sis vybral jižní sektor ve špatný čas.

A pokud máš za sebou stěnu, ale venku jsi ještě pořádně nebyl, září je výborný moment začít.

Skála konečně drží

Lezení je hodně o tření. Na stěně to člověk tolik neřeší, protože chyty jsou vyrobené, stupy barevné a povrch předvídatelný. Venku najednou poznáš, že teplota a vlhkost umí změnit celou cestu.

V červenci stojíš na malém stupu, guma měkne, prsty se potí a všechno je trochu mastnější, než by sis přál. V září se skála ochladí. Vápenec, žula i slepenec začnou působit přátelštěji. Stupy jsou čitelnější, tření lepší a člověk má najednou pocit, že neleze proti počasí.

Pro začátečníka je to obrovský rozdíl. Venku se totiž učíš hlavně nohama. Hledáš stupy, věříš botám, stojíš na nerovnostech, které by sis na stěně možná ani nevšiml. A na chladnější skále se tomu učí líp.

Podzimní lezení na Pálavě — Na podzim začne být znát, proč lezci řeší tření. Chladnější skála často drží líp než letní plotna rozpálená celý den sluncem.

Méně vedra, víc soustředění

První lezení venku by nemělo být test, kolik vydržíš na slunci. Už tak řešíš dost nových věcí: helmu, lano, cvakání, komunikaci s jističem, pohyb pod skálou, delší cesty, jiné chyty a trochu jiný respekt než na překližce.

Když do toho přidáš třicet stupňů, málo vody a rozpálenou stěnu, zbytečně si komplikuješ den. Září je v tomhle laskavější. Pořád může být krásně, ale tělo i hlava většinou fungují líp. Jistič vydrží déle pozorný. Lezec se tolik nevaří v sedáku. A pauzy pod stěnou nejsou jen hledání nejmenšího kousku stínu.

To není romantika. To je bezpečnost. Unavený, přehřátý a žíznivý člověk dělá horší rozhodnutí.

Po prázdninách bývá pod skalou klidněji

V létě jsou některé oblasti plné. Kurzy, rodiny, výletníci, party lezců, všichni chtějí ven. V září se část lidí vrátí do práce, děti do školy a pod skalou bývá o něco víc prostoru.

Pro první lezení je to příjemné. Nemáš za zády frontu na cestu, nikdo ti nervózně nešustí expreskami pod nohama a můžeš se v klidu naučit základní věci. Jak se navázat. Jak zkontrolovat parťáka. Jak správně cvakat. Jak se spouští. Jak se pod skálou pohybovat tak, aby ses nepletl ostatním a zároveň neohrožoval sebe.

Dobré návyky se líp učí v klidu než v hluku a spěchu.

Září je ideální most mezi stěnou a skalou

Po létě se hodně lidí vrací na umělou stěnu. A to je přesně chvíle, kdy dává smysl udělat krok ven. Než začne dlouhá halová sezóna, zjistíš, proč na stěně trénuješ.

Na skále se naučíš věci, které ti žádná barevná cesta nevysvětlí. Číst skálu. Hledat chyty, které nejsou označené. Stát nohama, ne jen tahat rukama. Lézt klidněji. Domlouvat se s jističem. Respektovat prostor, lidi a přírodu kolem.

A hlavně pochopíš, že lezení venku není jen sportovní výkon. Je to celý den: výběr oblasti, počasí, přístup, materiál, jištění, svačina, sestup, únava a ten dobrý pocit, když večer sedíš u auta a víš, že ses naučil něco opravdového.

Lezkyně v cestě v Labáku — Ze stěny na skálu je nejlepší přejít ve chvíli, kdy máš čas se učit. Září tomu přeje víc než uspěchaný letní víkend.

Ale pozor: podzim není automaticky bezpečnější

Září má lepší podmínky, ale neznamená to, že můžeš vypnout hlavu. Dny se krátí. Rána bývají vlhčí. Ve stínu může skála schnout pomaleji. Večer se ochladí rychleji, než čekáš. A déšť na podzim už často není jen krátká letní přeháňka.

U pískovce platí zvlášť jasné pravidlo: mokrý nebo vlhký pískovec se neleze. Ne proto, že by lezci chtěli kazit výlet, ale protože nasáklý pískovec ztrácí pevnost a lezením se ničí. ČHS u pískovcových oblastí výslovně upozorňuje na zákaz lezení na vodou nasáklém, zasněženém nebo zledovatělém pískovci a připomíná, že konkrétní podmínky se řeší podle oblasti.

Obecně platí: než vyrazíš, zkontroluj pravidla oblasti. Některé skály jsou v chráněných územích, někde platí časová omezení, někde omezení kvůli přírodě, někde pravidla pro magnézium nebo přístup. Skály nejsou tělocvična bez střechy. Jsme tam hosté.

Co si vzít na zářijové skály

helmu, i když jdeš na lehké cesty
sedák, lezečky, jistítko a karabinu, které umíš používat
lano odpovídající délce cest v oblasti
expresky podle vybraných cest
teplejší vrstvu na jištění a návrat
lehkou bundu proti větru
dost vody, i když už není horko jako v létě
čelovku, protože den se krátí
topo nebo spolehlivou aplikaci s offline přístupem
lékárničku a tejpku

Čelovka je v září přesně ta věc, kterou nechceš potřebovat, ale budeš rád, že ji máš. Stačí pomalejší parta před vámi, delší cesta, špatně odhadnutý sestup nebo obyčejné zdržení. Tma chodí na podzim dřív než ego.

Lezecký batoh s helmou, čelovkou, bundou, lanem a lezečkami připravený na podzimní lezení — Na podzim přibývá do batohu hlavně vrstva navíc a čelovka. Zní to nudně. Přesně proto to funguje.

Pro koho je září nejlepší

Pro člověka, který už leze na stěně a chce konečně ven. Pro začátečníka, který nechce první skály spojit s letním vedrem a chaosem. Pro lezce, který se chce naučit správné návyky dřív, než celou zimu stráví v hale. A taky pro každého, kdo zjistil, že síla z boulderovky je fajn, ale na skále je potřeba ještě trochu pokory.

Září není konec sezóny. Září je druhý začátek.

Kde začít

Na první podzimní skály nevybírej oblast podle nejhezčí fotky. Vyber místo s krátkým a jasným nástupem, dobře odjištěnými lehčími cestami, bezpečným prostorem pod stěnou a jednoduchým návratem. První den venku nemá být logistická expedice.

Dobrá první oblast ti dá prostor soustředit se na lezení a bezpečnost. Ne na hledání správného masivu, boj se zarostlým přístupem nebo dohady, jestli cesta končí tady, nebo ještě o deset metrů výš.

A pokud nevíš, kam jet, s kým jet nebo co všechno umět, je lepší začít kurzem než vlastním pokusem metodou „nějak to dopadne“.

Chceš v září poprvé na skály?

Přechod ze stěny ven je nejlepší udělat s někým, kdo tě naučí dobré návyky hned od začátku. Navázání, partnerská kontrola, jištění, cvakání, spouštění, pohyb pod skálou, výběr oblasti a rozhodování podle počasí.

Pokud už lezeš na stěně a chceš bezpečně ven, podívej se na kurz Přechod ze stěny na skály. Jestli si chceš lezení venku nejdřív jen vyzkoušet, dobrá volba je Lezení na skalách na zkoušku.

Časté otázky

Je září dobrý měsíc na první lezení venku?

Ano. Často bývá příjemnější teplota, lepší tření a méně letního chaosu pod skalami. Je ale potřeba počítat s kratším dnem, ranní vlhkostí a rychlejší změnou počasí.

Dá se na podzim lézt po dešti?

Záleží na typu skály a oblasti. Některé skály schnou rychle, jiné pomalu. Na mokrém nebo vlhkém pískovci se neleze, protože se tím skála poškozuje a lezení je nebezpečnější.

Co je na podzim jiné než v létě?

Je chladněji, skála často lépe drží, ale den je kratší a ve stínu může zůstávat vlhko. Do batohu patří vrstva navíc a čelovka.

Můžu jít poprvé na skály sám?

Ne. Na první lezení venku jdi se zkušeným parťákem, instruktorem nebo na kurz. Skála přidává věci, které na stěně běžně neřešíš: délku cest, terén pod stěnou, počasí, komunikaci, pravidla oblasti a práci s lanem venku.